Linka života

Zdálo se mi o tom, jak stojím u výrobní linky. Vedle stroje, který nekonečně chrlí nějaké součástky. Součástky, ze kterých se skládá život. Jsou to krabice. Krabice s nápisem, s důležitým obsahem uvnitř. Jedna je malá a je na ni nápis "Úsměv". Druhá větší s nápisem "Strach". A pak další a další. "Závist", "Štěstí", "Smutek", "Sebevědomí"...Každá je jiná. Odlišují se v barvě, v tvaru. Vždy když ze stroje nějaká krabice vypadne, stroj ohlásí její název. Někdy jich chrlí tolik najednou, že jednotlivé názvy se překrývají a stroji se nedá rozumět...Stojím tam a jen pozoruji. Obrovská výrobní hala, špína, tma a zima. Stojím nahý a nechávám se zasypávat těma krabicema. Je to krásný pocit. Nepříčetný klid, ze kterého se mi chce křičet. Usmívám se a nemůžu se hnout. Bezvládně mi z očí stékají slzy. Jedna po druhé si hledají cestu po mém zaprášeném těle. Vím, že budu čístý, když slz bude hodně...Čekám, že se stroj brzy zasekne, pokud ho nikdo neobsluhuje a nedává krabice na svá místa. Jsou teď všude okolo mě poházené a já se nehnu z místa...
A já s hlavou plnou sraček polykám ibalgin, poslouchám Sigur Rós a potím se...Cítim své srdce na polštáři...Chci být s Tebou!

...pro mou potřebu

/ baví mě odchylky těch myšlenek
když proudí ve mě
nemůžu je zastavit
nemůžu spát

/ baví mě všechny ty duše
ve vzduchu
v těle
schované v půdě

/ baví mě pozorovat tebe
když zavřu oči
dotýkám se nebe
se srdcem od krve

/ baví mě utíkat ze sebe
cítím tmu
když proudí ve mě
nemůžu spát

/ ...cítím tebe!

♥ Pipilota Citónie Cimprlína Mucholapka Punčochatá

Včera jsem se na 95 minut vrátil do svých dětských let. V úterý jsem si totiž za 50 korun koupil v jednom nádražním novinovém stánku DVD "Pippi dlouhá punčocha" a včera jsem ani nemohl dospat jak jsem se moc těšil:) Jak málo stačí k "dětské" radosti...
Klasickému filmovému podání z roku 1969 (v režii Olle Hellbom) následovala knížní předloha známé švédské autorky Astrid Lindgrenové z roku 1949. Úspěch prvního filmového podání způsobil, že krom televizního seriálu byly natočené ještě další dvě pokračování (Ahoj Pippi a Pippi v zemi Taka-Tuka). Jako malý jsem tuto roztomilou rusovlásku s dvěma culíky neuvěřitelně obdivoval. Každou sobotu v 8 hodin ráno jsem netrpělivě seděl u televize a čekal čím mě zase Pippi překvapí v dalším díle. Chtěl jsem být jako ona. Ničeho se nebát, nechodit do školy, mít pro sebe jen tak celou vilu Vilekulu, o dvě čísla větší boty, puntikatého koně, penízky po otci pirátovi mořském vlku, a především tu úžasnou medvědí sílu a bláznivé nápady. Nejvíce jsem obdivoval tu neskutečnou samostatnost jakou Pippi vládla. V podstatě nepotřebovala vůbec nic a obešla se bez všeho sama a vždycky všechno skvěle zvládla. Obdivoval jsem i způsob, jakým dokázala oponovat dospělým. Jakoby se v tom malém dětském těle skrývala duše dospělého člověka...Vzpomínám si také, jak mě mamka nerada nechávala sledovat tento seriál. Asi ji to přišlo nevýchovné. Jednou jsem se ji zeptal, jak je možné, že copánky Pippi tak trčí do strany. Její odpověď, že v copánkach bude mít asi nějaké drátky mě vůbec nepotěšila. Tímto jsem na chvilku úplně ztratil iluze o jejích "nadpřírozených" schopnostech:)...

Chci se stát koroptví!

Sedím v práci a skoro usínám. Třetí kávu půjdu si za chvíli dát a pak zase nohy na stůl vyhoupnu. K tomu se pokusím porazit velkého draka v šestém kole "Super Mario Bros". Miluju tuhle klasiku! Vzpomínám si kolik hodin jsem se dokázal potit u televize s joystickem v ruce!...Už mám nasbíráno skoro 90 mincí a tak brzy dostanu život. Potřeboval bych někde najít a sežrat houbu abych byl silnější. Ale radši se půjdu domů vyspat...
Je mi celkem nemilé, že spousty lidí o kterých pomalu ani nevím, že ještě žijí se ozývají právě dnes. Nesnáším den svých narozenin. Nejraději bych ho celý vymazal z kalendáře. Na budoucí si asi vezmu volno v práci a celý ho prospím. A nebo se prostě jen někde zavřu, vypnu všechny přijímače, budu dýchat ten klid ve vzduchu a přemýšlet nad těmi rokami. Čím déle jsem na světe, tím méně ho chápu. Jakobych se "vyvíjel" pozpátku. A třeba až někdy umřu, tak se narodím...
Poslední dobou se toho moc neděje. Potřeboval bych zase nějakou radikální změnu, která by mě nakopla. Ale já věřím a snad i vím, že brzy přijde a já pro to udělám cokoliv!...Ještě, že jsi tu Ty a já si můžu odškrtávat dny v kalendáři!...
Také jsem se vrátil k tvoření tónů, zvuků, rytmů a melodií co dávají dohromady hudbu. Moje kreativní duše mě přesto neopustila a to už jsem začínal mít strach, že se zase vrátím do ohrady. Dodělávám své první solo demo album, které se bude jmenovat Omak a narodí se někdy koncem dubna či začátkem května. S produkcí mi pomůže pražská grupa Bleeding Ear. Také by mi měl už brzy vyjít můj remix na skladbu "My heart is so loud" od YOURAIe (www.myspace.com/yourai).
Zvuky těchto dnů: International Pony (hlavně album Mit Dir Sind Wir Vier), Console, Elegia, A Reminiscent Drive, Crystal Castles, Tiga, Burial...

A nakonec jedna perlička z linky:
Já: Hovořím přímo s majitelem telefonního čísla?
Zákazník: Jak to myslíte?
Já: Na koho je ta linka psaná.
Zákazník: Jako kdo tu je?
Já: Ano, dejme tomu.
Zákazník: Já a můj pes.
Já: Ale já bych potřeboval jméno prosím.
Zákazník: Ťapina.