Něco končí a pak zase začíná. Staré věci za nové. Nové zkušenosti za staré...
Dnes naposledy sedim v práci. Dva roky uběhly a já tu končim. Mám pocit, že si odnáším více, než s čím jsem sem přišel. Jakobych během té krátké doby vyspěl. Nebo dospěl. Nebo se něčemu naučil. Někoho nového poznal. Někoho ztratil. Něco si ve své mysli ukrojil a něco přidal. Každopádně to pro mě byla přínosná zkušenost a já s lehkou nostalgií na to celé vzpomínám. Zvláštní léta...
Včerejší recyclit night v Bordo byla ďábelská. Dimitrij to odstartoval přesně tím elektrem které můžu a tak jsem byl jeden z prvních, kdo začal pařit už tak brzy. Pak nastoupili děvčata- My name is Ann. Překvapilo mě to. Nevěděl jsem co čekat a bylo to celkem dobré. Pak se zatáhla opona a já jen čekal na DAT politics (asi jako všichni). Hodně energickej koncert. Svižné tempo. Propotil jsem si celé tričko a ke konci jsem měl pocit, že snad už necítim nohy. Takhle jsem se naposledy spotil na Sonic Youth. Nečekal jsem to a celý večer mě příjemně překvapil. Akorát toho pískotu v uších jsem se ještě doteď nezbavil.
Asi není o čem psát. Mám pocit, že čím víc toho zažívám a čím víc se toho děje, tím míň mám o čem psát na blog. Cítím, že začíná podzim. Tmavá doma. A můj zákon mluví o tom, že po každé radosti přijde smutek. Možná kdybych nečekal s otevřenou náručí tak nepřijde/ Třeba se mi někdy podaří ten zákon rozbít.
Navštívil jsem vesnickou diskotéku. Celkem jsem se těšil na dobrou zkušenost. Radost mě ale nějak přešla, hned jak jsem spatřil obličeje všech těch "rádoby hip-hoperů" co stály před "klubem". Jejich oči jsem cítil úplně všude. Jejich EGA byla cítit na kilometry daleko. Asi mám moc citlivé uši a nebo prostě jen poslouchám cizí rozhovory. Ale někdy vás to trkne samo, když z druhé strany slyšíte nějaké zajímavé vyjádření na mou osobu. Někteří lidi jsou moc zvláštní. Moc konzervativní a jakékoliv vybočení a nebo útěk z jejich stáda je pro ně nepřijatelný. Každý je jiný, ale asi ne každý to dokáže pochopit. A tak jsem to v průběhu večera nějak nepobral a když už na mě někdo začal dohazovat nějakou spojitost s "tokio hotel" tak jsem svůj názor musel vyjádřit trošku hlasitěji. No a docela to i pomohlo, i když pár lidí ode mě muselo uskočit, protože bych jim dělal ostudu (ale to chápu, protože oni v té vesnici musí ještě pár let bydlet). Někdy si člověk musí otevřít hubu. A někdy přes ní i dostane. Ale taková je přece příroda. A lidí jsou zvířata...A tak jsem se pak dokonce dočkal pár respektů v podobě poplácání po ramenou. Checht! O to bych snad radši ani nestál!
Zakončím to větou od Ondry: "Kdyby lidské duše byla zrcadla, pár lidí by se pozvracelo a vstouply by sebevraždy."
Zde si můžete poslechnout (dole po kliknutí na malé tlačítko play) poslední výsledek mojí tvorby v podobě nové skladby "I´m waiting...". Jako předloha k textu posloužila moje "báseň" "Otrokem svého těla" (viz archiv). Doufám, že se bude líbit.
Na mém profilu na last.fm si můžete stáhnout skladby "God is on the phone" a "Ordinace v růžové zahradě".
moduretik – I'm waiting...
Slunce už tolik nesvítí. Nehřeje. Je tma. A zima se mi začíná dostávat pod bundu.
Tohle léto bylo zajímavý. Divoký, osvobozující, obohacující a vyčerpávající. Vrylo mi do paměti několik souvislostí. Jakože ta správna Pohoda je teprve v Hare Kršna stanu, Tofu Burgery jsou vynikající v jídelně Country Life, Leonard Nimoy je bůh když ho sdílíte s člověkem co je pro vás bůh a nebo jak temné dokažou být noci v osamocení. A to, že nesmím věřit každému jsem měl vědet už dříve. Všechno je to ale dost povznášející a já jsem zase o něco bohatší. Bohatství pro člověka znamená mnoho. Alespoň pro mě. To bohatství na které se nedá šáhnout, ale máte ho v hlavě. Napořád...
I v létě jsem chodil do práce a užil si jen pár dní volna. Zato jsem toho ale stihnul více, než bych čekal. Malé shrnutí akcí, které jsem navštívil:
Pohoda, letiště Trenčín: Moje jediná "zahraniční" akce tohoto léta. Padaly teplotní rekordy, naučil jsem se stavět stan, ovládat svoji fóbii k mravencům, ochutnávat roztavené gumové medvídky ze svých rukou, ovládat svoje emoce a za stovku korun českých se dokázat opít půllitrem vína. Jedno z největších zklamání tohoto léta. Hlavní hvězdy (Air, CSS) kvůli kterým jsem tam jel nakonec nepřijeli. A já zůstal sám se svým půllitrem českého vína a mraveništěm v hlavě. Smutné to bylo. Ale nikdy na to nezapomenu. Zvláštní a dost divně cizí zážitek.
CocoRosie, Divadlo Archa: To už jsem tady myslím zmiňoval. Jednoduše skvělý koncert. Ale to se dalo vlastně i očekávat. Až na to nesnesitelné čekání v přeplněném davu nedočkavých lidí co vám šlapou na paty. Tady jsem se přesvědčil o tom, že pokud člověk umí dobře hubou mlet, nemusí vozit na koncerty žádnou aparaturu. TAZ beatbox rulezzz!
Summer of Love, Pardubice: Festival s nechutnou tradicí. Komerce až na půdu. S lehkou nostalgií vzpomínám na ročníky už dávno minulé. To pak člověk aby zamáčknul slzu. Kdybych to neměl zdarma, asi bych se tam ani neobjevil. Apparat, Nathan Fake a The Models DJs z Prahy byli asi nejlepší. Ostatní byla jen taková omáčka. A taky bych celý Summer shrnul tak do 4 hodin. Alespoň bych mohl domů dříve a nemusel k ránu mrznout. Ale tak to už je jedno.
Sonic Youth, Divadlo Archa: No comment! Jeden z nejlepších koncertů mého života. Kdo nebyl, neví. Kdo nezná Sonic Youth, nežije:)
To My Boy, Bordo Praha: Kapela, která předčila mé očekávání. Podle zvuku jejich debutu se mi to nezdálo zase tak přitažlivý, ale živé podání jejich songů celkem stálo za to. Škoda, že Sporto jsem nestihl celé. To má šťávu!
Bondage Fairies, Bordo Praha: Tak na tohle jsem byl hodně zvědavej. Punk v elektro/ejtbit kabátu. Hodně našláplý a chytlavý zvuk! Jejich album mi hraje ještě teď a z ucha vyklepávám noty z koncertu. Koupil jsem si jejich sedmipalec. Koupit si tričko s překříženýma vibrátorama a nápisem "Death by penis" mi ale už strach nedovolil:) No kdo by s tím po Pardubicích chodil??:)
Vím, že jsem určitě na něco zapomněl. Ale tohle jsou hudební zážitky, které se mi vryly do paměti asi nejvíce.
A mám pocit, že se s akcema nějak roztrhnul pytel. Picastro, Underworld, Dat Politics, Lo-fi-fnk, Robots In Disquise, Mono...Určitě nestihnu všechno, ale budu se snažit:)
Tohle mě poslední dobou živí: Vector Lovers, Stateless, Anders Ilar, WWW, Xiu Xiu & Devendra Banhart split, Joanna Newsom, Devendra Benhart, Animal Collective, Lady and Bird a samosřejmě Leonard Nimoy- Mr.Spock´s music from outer space. Neskutečné jak dokáže tahle hudba pobavit. Vesmír ve vašem pokoji. A myslel to vůbec ten chlapík vážně??? Asi nikdy nenajdu na tuhle otázku odpověď:) Možná je to jedno. On je prostě jedinečný!
Bird : Lady?
Lady : Yes Bird?
Bird : It's cold
Lady : I know
Lady : Bird...
I cannot see a thing
Bird : It's all in your mind
Lady : I'm worried
Bird : No one will come to see us
Lady : Maybe they come but we just don't see them
What do you see?
Bird : I see what's outside
Lady : And what exactly is outside?
Bird : It's grown-ups
Lady : Well maybe if we scream they can hear us
Bird : Yeah, maybe we should try to scream
Lady : Ok, Bird
Lady & Bird :
Heeeelp, Heeeelp
Can you hear us now ?
Hello !
Help !
Hello it's me
Hey
Can you see
Can you see me
I'm here
Nana come and take us
Hello
Are you there
Hello
Lady : I don't think they can hear us
Bird : I can hear you lady
Bird : Do you want to come with me lady
Lady : Will you be nice to me Bird
Lady : You're always be nice to me because you're my friend
Bird : I try but sometimes I make mistakes
Lady : Nana says we all make mistakes
Bird : Maybe we should scream more
Lady : Yes, Bird let's scream more
Lady & Bird :
Help ! Help us ! Come on ! Help
Hello !
Help
Hello !
We're lost
Lady : I don't think they cannot see us
Bird : Nobody likes us
Lady : But they all seem so big
Bird : Maybe we should just jump
Lady : What if we fall from the bridge and then nobody can catch us
Bird : I don't know let's just see what happens
Lady : Okay
Bird : Come with me
Lady : Shall we do it together
Bird : Yeah
Lady & Bird :
1 2 3....Aaaaaaah
Bird : Lady?
Lady : Yes Bird
Bird : It's cold
Lady : I know
Lady : Bird...I cannot see a thing
Bird : It's all in your mind
Oukej lidi. Včera jsem se celkem setnul a celý den chodim na záchod. To ta zelená :)
Ale člověk to občas potřebuje. Trošku se vymáchat v alkoholu a je zase jako novej. Vyměněnej. Připadám si už dlouho jakobych se transformoval. Měnil se v někoho úplně jiného. Přitom jádro zůstává stejné. Slíkám kůži jako had, loupu se jako pomeranč od dužiny. Že bych odhazoval všechny masky? A mám ještě nějaký vůbec? Prostě už jsem jen dlouho nebrečel. Čekám kdy to přijde. Čekám kdy zaklepe u mých dveří a vstoupí bez vyzvání. S velkou cedulí v ruce: "DEPRESE". Budu ji cítit už od vchodových dveří. Bude smrdět sírou a nalepí se na mě jako samolepící tapeta na zeď. "A teď padni na kolena a řekni, že mě miluješ!" Jo jo to známe...Chci na sebe nasadit velkou kartonovou krabici, vyříznout díry na oči, nakreslit neskutečně protáhlý úsměv růžovou fixou a projít se městem!
Ale vlastně- 8bit jede! Vzpomínku na Mária a všechny Sega hry ve mně evokuuje tahle hudba. A já u toho proseděl hodiny. Abych zabil stroj s pěti hlavama a dostal se do dalšího levelu. A další den smlouval u stánku s vietnamcema, že ta žlutá kazeta "Duffy Duck" v žádném případě nemá cenu 150 korun :) Sakra, nostalgie! No dobře...V úterý do Prahy na Bondage Fairies. Něco jako 8bit music oblíknutá do kytarovýho kabátu. Takovej zajímavej 8bit punk. Doufám, že nebudu pogovat :) Ale je tu plno další 8bit music bez toho kabátu. Nejvíc mě dostávají 777minus111, 8bit bEtty, Ben et Bene, Escapehawaii, YMCK a nebo Strawberry Machine.
Počuvaj ejt bit mjůzik!:)
Pár užitečných odkazů:
CHILDREN OF DOS
YMCK
ESCAPEHAWAII
A nebo odkaz na jednu zajímavou stránku s těma nejsměšnějšíma obálkama hudebních CD:
BAD COVERS
A ještě tady já:
MODURETIK (Díky Juráji:)
Vzal jsem slimáka do ruky a mezi ostatními jsem si začal připadat jako ufón. Nepřijde mi na tom nic zvláštního a proto přikládám malou anketu:
Chci se vrátit zpátky
chytit čas za vlasy
a vrazit mu nůž do zad
znovu cítit to tělo
jak mluví póry skrze kůži
prsty chutnat teplo
zavírat oči a cítit jen slzy
jak plují ve mně obrazce
čáry a tečky...
zachytit je očima, chutnat vlasama...
viděl jsem na nebi zářit oheň
hořet mraky a masy žhavých uhlíků
(na mém jazyku)
chytat je do ruky a dávat do pusy
chytat je do ruky a dávat do pusy
chutnat naději
