dramatický lemur

poslední píseň...

Nedávno když jsem seděl v obřadní síni, obklopen všemi smutečními hosty a poslouchal poslední píseň na rozloučenou zesnulému, napadla mě v tomto smutku myšlenka na můj vlastní pohřeb. Co bych si dal zahrát na svém vlastním pohřbu? Ptal jsem se sám sebe...Vlastně jsem nad tím ani nemusel dlouho přemýšlět- byla by to Bjork a její All is full of love...
Co VY???...Můžete psát do komentů...

zvěř reality show

Objevil jsem webkameru z jednoho Estonského lesa, která je namířená přímo na krmelec, kam chodí zvěř žrát. Nedávno jsem strávil celé odpoledne nad pozorováním tohoto místa. Často se zde vyskytují vrány a menší ptáčci a zobají zrní ze země. Ve 13:27 přišel nějaký muž v plášti s kapucou a holinkama, a nasypal na zem jablka a zrní. V 16:03 přišla malá srna, nervózně se koukla kolem sebe a brzy zase odešla. Ve 21:18 přišel první kanec, který začal vyžírat vše co našel po zemi. K němu se přidali ještě další dva a když jsem šel spát, tak tam bylo už pořádné hejno čuňat...Místo je v noci osvětlené, takže můžeme pozorovat i za tmy...Zajímavé koukání!
Zde je link: http://tv.eenet.ee/siga?MSWMExt=.asf/
A zde najdete další pohledy do Estonské přírody (webka v krmelci pro ptáky atd...):
http://www.eenet.ee/EENet/

svět normálních kluků

Scott málokdy vezme telefon a chraplavý hlas pana Schatze Robina odrazuje a zastrašuje. Někdy zavěsí, aniž se ohlásí. A když se ozve v telefonu Scott, huláká jeho otec často v pozadí a snaží se ho dostat od telefonu. Pokud je Scott doma sám, Robin mu pořád něco povídá a Scott naslouchá. Občas přitom Robin v telefonu zaslechne tiché klapnutí zapalovače a dlouhé nadechnutí, jak Scott vtahuje kouř. Někdy ho Scott přeruší: "Tahle písnička je skvělá," a přidrží sluchátko blíž k reproduktorům sterea a Robin ji celou poslouchá s ním. Jednou večer, zatímco přehrává druhou stranu Koní Patti Smithové, nechá Scott ležet sluchátko u sterea a odskočí si. Avšak Robina odvolá matka od telefonu dřív, než se Scott stačí vrátit, a tak musí zavěsit vášnivé Patti telefon právě uprostřed zvláštního sexy příběhu o chlapci jménem Johnny: Anděl na něho shlédne dolů a ptá se "Ach, krásný chlapče, copak mi nemůžeš ukázat nic jiného než poddanost?"
K.M.Soehnlein

molekula z mé přítomnosti

Tak jo. Začal nám nový rok. A já už si myslel, že už sem nikdy nenapíšu a jednoduše to tady nechám zapadnout aby to všechno tak nějak splynulo se vším tím internetovým smetím. Nepodařilo se. A možná jste za tu dobu už tuhle stránku zapomněli, zkrátka se Vám vymazala z paměti, z historie. Třeba dobře. Ale chci sem po dlouhé době něco napsat. Přemýšlím, že je toho moc co bych sem napsat mohl, ale v zápětí zjišťuji, že vlastně nic z toho by se sem moc nehodilo. A tak to zabalim do jedoho velkého chomáče, který mnohým z Vás může třeba napovědět. Může Vám nenápadně sdělit, jak se mám a co mi kvílí v hlavě. No jakobych se neznal...A neznám. Otočíme...
V kýblu zvratek začal první leden, třísky dřeva po zemi, teplo v kamnech i mimo ně. Jako když křídou nakreslíte na zeď tlustou čáru. A jedete a kreslíte, dokavaď Vám křída pod rukou nezmizí. Ještě před tím kýblem - ztratil jsem jednu svoji zelenou podkolenku, která se našla o pár týdnů později pod gaučem, na kterém jsem spal. Snažil jsem se ji ještě ten večer najít, ale v té změti opileckých dialogů, hudby, cigaret a kouře se nešlo soustředit na nic. A tak jsem prostě jen vnímal tu energii sálající z těch kamen a z lidí okolo mě. Taková ta atmosféra, která se dá zažít snad jedenkrát v roce přesně v tu samou chvíli na tom samém místě. Za sekundu, okamžik, vyměnil bych teď hodiny a dny...Silvestr.
Mám pocit, jakobych právě stál na křižovatce a musel se rozhodnout, kterým směrem se vydat. Jenže nevím, jaká cesta je ta správná a jaká cesta vede tam, kam já chci. A tak si tady na tom místě asi ještě chvíli počkám. Nevím jak dlouho, třeba pár týdnů. Počkám, dokavaď to rozhodnutí nepřijde samo. A nebo ho prostě někdo udělá za mě. Něco jako "neviditelná ruka osudu". Ha!
...
je to jiný
všechno je jiný
já jsem jinej
lidi okolo
oni jsou jiný
a já nevím
jestli je to tak
z mé vlastní viny...
...
Ale nějak teď neřešim. Vypínám a neřešim. Nechám se unést přítomnosti a uvidíme, kam mě to zavede...třeba sejdu z křižovatky...
...
Co mě živí:
Hudba: Firebrand Boy, Telepathe, Ladyhawke, Thieves Like Us, Mouse on Mars, Haruka Nakamura, Her Space Holiday, Johnny Cash, Deep Dive Corp., Peťo Tázok + Karaoke Tundra...
Filmy: Amélie z Montmartru, Boy culture, Cowboys and angels...
Literatura: Will Davis- Polibte si!...
...

i will let you down, i will make you hurt...

.