ach!

...i do what i want, when i want!

Nechápu proč se někteří lidé tak hrozně mění mně před očima. Lidi, které znám od mala na mě zapomínají a myslí si, že je to přece tak normální. Ale co je vlastně dnes normální?...Možná je nenormální moje závislost na lidech. Možná všichni ostatní jsou normální. A nebo já jsem normální a oni blázni. Je těžké zapomínat na závislosti, které dříve byli tak všední. Je totiž těžké se o tom vůbec bavit a bát se, abych z toho mála najednou neměl nic. A tak radši mlčim a čekám.
Ale tohle vůbec nemá být depresivní post. Vážně. Mám se jinak fajn. Akorát práce mě poslední dobou vysiluje. Ale tak to asi musí být, jinak by to nebyla práce a já bych se nudil. Alespoň takhle nehnípu:) A těší mě, že se pořád najde pár lidí, kteří nezapomínají na staré přátele a nemění je za nové. Doufám, že Vám to vydrží. Ale vlastně ani nechci doufat. Ja chci vědět!
19.4. se opět v pražském divadle Archa rozpoutá peklo! Einstürzende Neubauten v Praze!
"Einstürzende Neubauten představí svou show, která je součástí turné ke zbrusu novému albu Alles Wieder Offen, které je opěvováno hudebními kritiky po celém světě. Vzhledem k divoké minulosti, plné hudebních zvratů, lze očekávat výjimečný zážitek. Einstürzende Neubauten jsou v plné síle zpět!" Doufám, že stihnu lístky ještě dříve než se stihnou vyprodat. A že se spotím alespoň stejně jako na Sonic Youth, ne-li více!:)
Přikládám klip "I do what I want, when I want". První skladba na novém albu Xiu Xiu. Jednoduchý, ale přesto nápaditý a s myšlenkou uvnitř. Já je prostě žeru!

Quaristice...

...je název již devátého alba elektronického dua Autechre, které má vyjít 3.3.2008 jak jinak než na WARP Records.
Jako by to bylo včera, když jsem v roce 2005 netrpělivě čekal na jejich album Untitled. Když jsem si ho potom poprvé pustil do sluchátek, už při první skladbě jsem měl pocit, že při konci tohoto alba mi musí prasknout hlava. Ale nepraskla. Untitled je album, které jsem si hodně zamiloval pro jeho naprostou surovost a originalitu. Zvuk očekávaného Quaristice ale rozhodně takový není. Počet 20ti skladeb už asi napoví, že zde nenajdeme žádné dlouhosáhlé "symfonie" (nejdelší skladba má přes 5 minut). Ovšem klasický zvuk Autechre se ani zde určitě nezapře. Ve srovnání s předchozími výtvory je zde cítit určitě menší posun. Kompozice skladeb je více promyšlená, zvuk možná trochu minimalističtější, ale o to více rytmičtější. Myslím, že Autechre tímto opět potvrzují, že stále mají co říci a jejich zvuk je pořád víc než nadčasový. Jediné co bych tomuto albu vytknul je počet skladeb. 20 je podle mě přece jen dost a některé skladby si mohli ušetřit třeba na béčkové strany svých EP:) Ale i přesto jsem si jist, že Quaristice mi bude doma ještě hodně dlouho hrát.
Společně s albem jsou vypsány i termíny Autechre tour. Česká Republika v nich nečekaně chybí:) Takže nezbyde než si zajet pár stovek kilometrů do Berlína či Krakowa. Uvažuji o tom...Pojede někdo se mnou?

kartonová izolace izolepou

mám krabici z kartonu
kam vlezu si a složím kosti
stěny promáčím slzami
a pak zase usuším na slunci

od světa izoluji se izolepou
polepím jí krabici
a na stěny křídou kreslím
slunce, lidi a věci

až se krabice rozpadne
moje duše se rozplyne
a zbydou jen kosti
a izolepa na další použití