SAVE SAVE SAVE SAVE SAVE SAVE!!!!!!!

YEEES!!!!

Zašijte mi ústa!

Někdy je lepší mlčet. Moje upřímnost může někomu vrazit nůž do zad....Ale úplně nejlepší bude, když budu poslušný, nebudu odmlouvat, s rukama za zadý a předstíraným úsměvem na tváři. Vážně nejsem dobrý herec a některé životní role mně nesedí. Nechci být ve stádu s vlky převlečenými za ovce!
(Toto není "brečení do polštáře", toto je vyjádření mého názoru)

Charalambides

Vzpomínám si, jak jsem se někdy před rokem poprvé setkal s touhle kapelou, když jsem si kdesi na netu přečetl recenzi na jejich album "Joy shapes". Tenkrát to byla novinka a psalo se tam něco jakože větší kytarový experiment a psychedelie se těžko slyší. Což si značně získalo moji pozornost. Když jsem potom zjistil, že amíci Charalambides hrají už něco přes 15 let, jen jsem se divil, jak mi tohle mohlo uniknout a neobjevil jsem je dříve. Sehnal jsem si i další alba "Our bed is green" a "Vintage Burden". Kytarové smyčky, vazby, divné skřípající plochy a šumy s naprosto křehkým vokálem. Něco pro deštivé večery a temná ospalá rána...
Včera jsem byl svědkem jejich koncertu v pražském Chateau. Sympatická Christina Carter s krásným hlasem (podobná Kevin Blechdom) a zarostlý mlčoun Tom Carter s brečící kytarou.. Magické, strhující a jedoduše psychedelický! Přikládám pár fotek...
Ještě před nimi vystoupila Bessepy- zdomácnělá američanka žijící v Praze. Celkem dobrá návnada na hlavní hvězdy večera. Jemné, pomalé, experimentální, uspávající...
Díky Bleeding Ear za dobrý zážitek!