Víkend byl ďábelský. V sobotu jsem se ocitl v pražské ZOO a kupodivu ani ty surikaty mě nesežraly a tak jsem po celodenním chození dorazil do radosti na Plastique. Opět další divoká noc. Po dvou flaškách vína jsem se odebral dolů a otřel se o pár těl. Lekla se mě Dáša (Dentlab) a utekla. A už asi nikdy se mnou nepromluví. Žádná škoda. Asi musím pykat za to, že jsem moc naočkovaný od Woo. Ale stejně je to divný, protože jsme si vlastně mezi sebou nikdy nic neprovedli. A já si jen omílám v hlavě ty její sliby, že na mě nikdy nezapomene:) Slibotechna- továrna na sny:) Na takové chování moje hlava nestačí...Potkal jsem tam spoustu známých a když nebyly známý, seznámil jsem se. Pak jsme oslavili nový rok další lahví a vyslechnul jsem si důležité poselství od kluka/muže/bytosti, jehož jméno je mi záhadou (alespoň doufám). Ovšem jeho nos byl tak velký, že si musel rýpnout a vyjmenovat všechny negativní označení a nadávky na mou osobu. Byl celkem milý a jeho arogance zaplnila celý klub. Když jsem se začal dusit, násilně jsem se odtrhl z náručí krvelačných piraň a pelášil na nádraží. Vlak měl zpoždění jako vždy (Času Dost)a já měl co dělat abych nepřejel spánkem cílovou stanici. Noc to byla hodně zajímavá a v některých okolnostech i poučná:) Díky přátelé (nebo úvozovky?)
Sobota byla vyčerpávající ještě více. Po třech hodinách neskutečně mrtvitého spánku jsem se probudil neskutečně spocený s několika zmeškanými hovory na telefonu. A tak jsem běžel pro lístek na Summer (díky Albanoxi) a obával se večera, že usnu uprostřed živáku Apparata. Pak jsem ale pochopil, že něco takového by bylo absolutně neskutečné a vydržel jsem až někdy do pěti do rána. S Apparatem a Ellen Alien jsem se vznášel ke hvězdám a vychutnával si mrazení po celém tělě. Skvělý výkon. Nathan Fake jak by smet! Nádhera. Jak jsem si myslel, že se budu nudit (jako minulý rok na Summeru) tak mě to celkem bavilo. Až na těch pár chvil co jsem byl sám a klepal se kosou...tak snad přiští rok. Když ne zdarma tak dírou v plotě zdarma!
Nedávno jsem taky v letním kině shlédnul dost poutavý film, který se mě celkem dotknul. Kim Ki Duk- Samaritánka: Dvě soulské středoškolačky získávají peníze na cestu do Evropy zvláštním způsobem: Jae-young se prostituuje a Yeo-jin jí pomáhá hledat zákazníky. Dívky na tom nevidí nic divného. Jednoho dne se však Jae-young smrtelně zraní. Kamarádka ji sama donese do nemocnice a posléze se rozhodne nabízet své tělo jejím klientům, avšak s překvapivým záměrem, jehož cílem je vykoupení. K dalšímu zlomu v komorním, do sebe uzavřeném příběhu dojde, když dívčin otec, povoláním detektiv, náhodou zjistí, co dělá jeho dcera po škole...Krásný film!
Taky jsem objevil několik dalších hudebních projektů. Asthmatic Athlete, Bondage Fairies (těším se na ně do Prahy), Vector Lovers, Calm...Víc v dalším vstupu!
