Děti nebuďte homosexuální...není to hezký!

Píšu z práce. Poslední dobou mě to tady dost rozčiluje a už jen počítám dny, kdy odsud zmizím. Za lepším (teda aspoň doufám)...
Zase čas utíká moc rychle a já nestíhám skoro ani spát. Zvláštní je, že jsem si zvykl spát tak 4 hodiny denně a ani mně to nevadí. Nebo spíše jsem ospalý, ale dřív jak ve dvě ráno neusnu. Vím, že se mi zdají sny, ale nepamatuju si je. Jen se každé ráno budím propocený a většinou si nějakým záhadným způsobem svléknu pyžamo:) Jednou se mi dokonce stalo, že jsem si ve spánku roztrhl tričko. Asi nemám ani ponětí o tom, co se dějě když zavřu oči. Popravdě to ani vědet nechci...
Dnes jsem měl pocit, jakobych v koruně stromu za mým oknem opět spatřil svou hrdličku. Nevím, jestli to byla ona, ale dívala se úplně stejně. Stejně smutně, ale zároveň nadějně. Možná se ji zastesklo. Jako mně. A tak jsem byl rád, že ji opět vidím. Povyrostla a už určitě není tak ustrašená jako dříve. Myslím, že asi nemá rodiče a nebo se jim ztratila. Už když byla malá, seděla tam vždy sama...
Po dlouhé době mám pocit, že mám v hlavě dost nápadů, které můžu využít v tvorbě. A skladby co jsem vytvořil za posledních pár dní alespoň za něco stojí. Ale čas ukáže...
V pátek jedu zase do Prahy. Zoo a potom Plastique. Jsem zvědav jak dopadnu tentokrát. Pokud mě ovšem ještě předtím než dorazím do Radosti nesežerou Surikaty v Zoo:)
V sobotu pak Summer of Love. Nic zajímavého co se týče hudby (snad jen Apparat), ale čekám zajímavé lidi. Uvidím...
Chybí mi spoustu lidí. Chybí mi i ty lidi, které třeba už nikdy neuvidím. Ale to už jsem si zvykl...
A tyhle Conversky chci: