ooooch sladká Daisy!
buď hodná a spolkni jednu tabletku ráno
a jednu večer...
zajistím odvoz zvratek
a uklidním Tě seditivy...
ooooch sladká Daisy!
dej mi pusu na mou holou řiť
a hlaď mě svým prsem po nohou...
vypěstuj v sobě plod
a pak ho znehodnoť...
ooooch sladká Daisy!
přelep mi pusu izolepou
a potři mi tělo majonézou...
těším se na Tvé slzy
až budu je chutnat pusou...
Budou Vánoce. Bohužel. Bohudík... Opět se po roce vytáhnou staré ozdoby, aby se na měsíc pověsily na pouliční lampy. Lidi ve městě se množí před očima. Vráží do sebe, spěchají, mačkají se v přeplněných autobusech a plýtvají pohrdavými obličeji. Každý aby si urval ten kus pro sebe. A to všechno kvůli jedinému dni "pohody" a "lásky". Potom se vše zastaví a nastane klid. Jako když utne. Jako když běžec na dlouhou trať doběhne do cíle. Už to není co to bývalo. Jako všechno, i tuhle tradici pohltila moc peněz. A tak asi pravé kouzlo Vánoc můžem dnes spatřit už jen v rozzářených dětských očích (nebo v kostele?)...Nejsem milovníkem Vánoc. Pod stromeček nechci ponožky, cédéčka, mobil ani auto. Chci Vaši radost, úsměv a Tvou lásku!
Je to rok co Vás krmím svými zcestnými příspěvky na tomto blogu. Stalo se toho moc za tu dobu. Možná jsem trochu dospěl a jsem zase o kousek dál. Občas jsem bral nohy na ramena a utíkal pryč. Aniž bych se díval před sebe, utíkal jsem do neznáma. Ale teď už vím kde jsem. Jsem skoro před cílem. A z té tmy se rýsuje celkem jasná cesta. Pokud se vrátím, všechno bude zase jinak. Pokud se vydám rovně, dospěju úplně...
