Propaganda prasátek v korytu...

Vcházím do velké budovy pardubického "výstaviště" na jednu nejmenovanou firemní akci jedné nejmenované komerční společnosti. Pikantní zápach spálených prasečích hlav je cítit už od dveří. Černým gorilám u vchodu podstrčím svou ID kartu pod rypák a vcházím na velké schodiště. Ještě před tím mi čísi pazoury vlepí pár letáků pod xicht a nalepí mi na prsa (škoda že ne na čelo) cedulku s číslem 08. Vyjdu po schodem, vydám se doprava do velké místosti s obrovským korytem. Spálené maso, buchtičky, dortíky, nealko nápoje, suschi, krevety, lasagne, saláty, kolena, prsa, prdelky...Všechny ty prasečí xichty odskakují od koryta ke korytu a ládují do sebe všechno co jim přijde pod pazoury. Nastřelené úsměvy milionářu co je kravaty škrtí u krku. Usměvavé hostesky v minisukních a uhlazené účesy se stopy od hřebene...S celým stádem se pomalu přemístíme do velké místnosti ve které nás na pár minut zavřou velkými kovovými dveřmi na petlici. Show může začít. Před námi pódium a groteska, které se každý musí smát. A pokud se nesměje, není náš. Když zavřu oči, vidím všechny ty umaštěné rypáky prasečích hlav. Příště si na takové akce vezmu masku mickey mouse, aby mě od toho nuceného úsměvu nebolela huba...Obrovské kovové dveře se zase otevřou a z toho velkého stáda se vytvoří menší skupinky. Podle čísel přilepených na prsou si každý najde tu svou komoru a zavře se společně s dalšími xichty, který schytali to stejné číslo. Teď nastupuje hřeb pozdního odpoledne. Jedna hodina, dvě hodiny, tři a pak dál. Prasečí xichty do uší každému nainstalují hadice, kterým nám nafouknou hlavy. A pak grafy, čísla, statistiky, pravidla, špatnosti a zase ty prasečí xichty ve špičkovém obalu...Moje hlava začíná přerůstat komoru, ve které jsme zavřený. Znechuceně pozoruji spocenou bradavici na levém uchu jednoho prasečího xichtu, kterého za chvíli vystřídá jiný. Pokud se budeme dívat pozorně, třeba i na něm najdeme další bradavici. Víc nafouklou, spocenou a plnou hnisu...Vypustí nás z komory s úsměvem malého děcka, který dostal svého kačera na provázku. Doslova utíkám k východu...Jsem doma a totálně znechucený usínám. Spocený a zase o něco "chytřejší"...

boys don´t cry...

Pomáhat a chránit

Seděl jsem na laviččce v parku akorát v tu chvíli, kdy se jeden z teplejších prosluněných jarních dnů mění v chladivou a vlhkou noc. Koukal jsem se okolo sebe do prázdna a poslouchal "Her space holiday". Bylo mi dobře a v hlavě vládl klid. Po chodníku se ke mně stále přibližovalo nějaké světlo. Bylo to auto. Až když bylo jen pár kroků ode mě, všiml jsem si, že je to policejní auto. Napadlo mě, jestli jsem se nestal svědkem nějakého zločinu aniž bych o tom věděl. Potom by se mě policisté jen zeptali na pár otázek a odjeli by. Přemýšlel jsem...Ještě než policista stáhl okénko, aby se mnou mohl mluvit, zapl se maják na střeše auta. Celkem mě to polekalo. Sundal jsem sluchátka z uší. Policista stáhl okénko a pozdravil mě. Pozdravil jsem ho taky. "Co tady děláš mladej?!" Řekl policista se značnou agresí v jeho hlase. Celkem mě to udivilo. Nečekal jsem takovou otázku. "Sedím na lavičce" odpověděl jsem. "A kouříš??" Pokračoval policista v otázkách. "Ne, teď nekouřim!" odpověděl jsem. "Já se ptám, jestli kouříš a vsadim se, že u tebe určitě najdu cigarety!" Div nezakřičel, vystoupil z auta a blížil se ke mně. "Udělal jsem snad něco špatně??" Zeptal jsem se ho mírně roztřeseným hlasem. Policista přišel ke mně a levou nohu si dal na lavičku. Teprve teď jsem si mohl všimnout jak byl mohutný. Na hlavě skoro žádně vlasy, oči mírně přivřené. "Tak ty budeš drzej! Nemám rád, když někdo dělá problémy!" V tu chvíli jsem se nezmohl ani na slovo a jen jsem v celém těle cítil tep mého srdce. Policista pokračoval: "Kolik Ti je let???!" Odpověděl jsem, že 22. "Tak to jsi toho asi moc nezažil mladej! Nebuď drzej, než to začnu řešit jiným způsobem!"...Nezmohl jsem se ani na slovo. Bál jsem se, aby to policista nezačal řešit jiným způsobem. Potom by mohl i vytáhnout obušek a zmlátit mě. Tak jsem radši byl zticha...Jen jsem se s nimi rozloučil s přáním hezkého večera, policista nastoupil do vozu a zase odjeli...Zkazili mi celý večer a ještě hodně dlouho potom jsem o tom přemýšlel...Je tohle normální?

...How tall are you??

Poslechněte si moji novou skladbu "How tall are you?" z připravovaného alba "OMAK", které by mělo být hotové někdy ke konci května!