♥ Pipilota Citónie Cimprlína Mucholapka Punčochatá

Včera jsem se na 95 minut vrátil do svých dětských let. V úterý jsem si totiž za 50 korun koupil v jednom nádražním novinovém stánku DVD "Pippi dlouhá punčocha" a včera jsem ani nemohl dospat jak jsem se moc těšil:) Jak málo stačí k "dětské" radosti...
Klasickému filmovému podání z roku 1969 (v režii Olle Hellbom) následovala knížní předloha známé švédské autorky Astrid Lindgrenové z roku 1949. Úspěch prvního filmového podání způsobil, že krom televizního seriálu byly natočené ještě další dvě pokračování (Ahoj Pippi a Pippi v zemi Taka-Tuka). Jako malý jsem tuto roztomilou rusovlásku s dvěma culíky neuvěřitelně obdivoval. Každou sobotu v 8 hodin ráno jsem netrpělivě seděl u televize a čekal čím mě zase Pippi překvapí v dalším díle. Chtěl jsem být jako ona. Ničeho se nebát, nechodit do školy, mít pro sebe jen tak celou vilu Vilekulu, o dvě čísla větší boty, puntikatého koně, penízky po otci pirátovi mořském vlku, a především tu úžasnou medvědí sílu a bláznivé nápady. Nejvíce jsem obdivoval tu neskutečnou samostatnost jakou Pippi vládla. V podstatě nepotřebovala vůbec nic a obešla se bez všeho sama a vždycky všechno skvěle zvládla. Obdivoval jsem i způsob, jakým dokázala oponovat dospělým. Jakoby se v tom malém dětském těle skrývala duše dospělého člověka...Vzpomínám si také, jak mě mamka nerada nechávala sledovat tento seriál. Asi ji to přišlo nevýchovné. Jednou jsem se ji zeptal, jak je možné, že copánky Pippi tak trčí do strany. Její odpověď, že v copánkach bude mít asi nějaké drátky mě vůbec nepotěšila. Tímto jsem na chvilku úplně ztratil iluze o jejích "nadpřírozených" schopnostech:)...