Odpočíváme ve stínu lamp

Ve skutečnosti jsem se dneska vracel pozdě v noci (nebo brzy ráno) domů v neskutečné pohodě. Ve snu jsem spal a zdálo se mi o tom. Byla zima, ale já se hřál zevnitř. Přikryl jsem se dekou i s hlavou. Byla to dobrodružná cesta. Viděl jsem houby na lampě. Houby z lampy růst. Život z železa. Tohle mě hodně zaujalo. Je to jako když vidíte ze skály růst strom. Život položený na špatných základech, ale o to silnější. Kde je vlastně ta hranice mezi snem a skutečností??? Cvak! Odtud- sem!...Ve čtvrtek jsem byl s Jürgenem v Praze na koncertu Picastro. Zajímavý, ale moc krátký. Kytaristka a zpěvačka Liz Hysen měla magický pohled. Jakoby si každýho očima krájela a pořád chtěla říct něco, na co slova nestačí. Zářila z ní magie. Ale čekal jsem, že zahrajou alespoň něco z desky "Metal Cares". Nezahráli...Jürgen se opil a já ho div netahal z klubu. Jeho černá dírá místo obličeje byla pak kromě mě všem na obtíž. Ale já vím, že on to nevzdává. Protože kdyby to vzdal, už dávno by musel být blázen. Až spolu jednou budem cestovat po světě, pomstíme se všem a na všechny budeme házet nechutně protáhly úsměvy. Zahodíme telefony a postavíme se před kamery. Vypustíme jeleny a budem chytat hvězdy do ruky. Ukousneme vám všem hlavy, nemusíte se bát. Vašim egem budem si dráždit řitní otvory!