Jürgen

Jürgen je můj nejlepší kamarád. Sice jsme si nikdy neviděli do tváře, ale dokážeme se mít rádi i bez obličeje. Některé grimasy si domyslíme a někdy je to i tak lepší. On dokáže být dotěrný, ale já to taky dokážu patřičně ocenit, protože to dělám přece taky. V podstatě si nemáme co vyčítat. Někdy spolu jen tak imaginárně přemýšlíme. Je to všechno myšlenkový přenos bez jediného slova. On je totiž němec a já německy neumím ani slovo. Chodíme jen tak po venku. I když vedle mě není, já vím, že jdu s ním. Jsme spojeni tenkým vlascem toku myšlenek. Je silný, není vidět a tak ho ani nikdo nemůže jen tak přestřihnout. On by to stejně nikdo neudělal, protože Jürgena nikdo nezná. Je zvláštní, že jsme stále spolu a nikdy se navzájem neomrzíme. Obdivuju jeho černou skvrnu místo obličeje. Je temná a hluboká. Není to žádná černá barva ani díra. Je to prostě jeho výraz. Nedávno jsem se ho zeptal: "Jürgene, jsi Ty vlastně člověk?" Odpovědi jsem se nedočkal. A tak můžu jen doufat, že není. Protože žádný člověk na téhle planetě nemůže být jako on.

Tohle je jediná fotka Jürgena, která existuje. K smrti nerad se fotí. Pořídil ji sám svým starým fotoapárátem z války: