zbytečný řádky, zbytečný pocity...
i kdybych Tě neznal
věřil bych Ti
i kdybych o tobě nevěděl vůbec nic
cítil bych Tě
tam někde ve mně
hluboko v sobě
nemusíš teď říkat nic
stačí úsměv
Tvůj smích
ten přirozený výraz v Tvé tváři
můžeme dělat stejné věci
můžeme se radovat
můžeme se spolu usmívat
můžeme se mračit
a vždycky budu cítit to samé
můžeme být spolu
můžeme být dva?
necháš mě někdy samotného?
mám Tě v sobě...
cítím Tě tam
mám Tě rád...
2 komentáře:
to je samá schizofrenní poezie... ale proč ne... Jen ta nejhořejší fotka "bezdomovce" mě už neba... ;) dej změnu!
za změnu děkuju... ale mohl bys zkusit ještě více kreativní změnu, věřím, že na to máš ;)
Okomentovat