Víno, světla, karma a esence osoby...

Už zase se měním. Připadám si jako figurka z modelíny. Dřive mě mohli přetvářet lidi, které jsem potkával. Lidi, které mě obklopovali. Teď už nejsem loutka společnosti, ale modeluju se sám sobě. Koukám se okolo sebe a hledám tu odpověď na otázku, kterou ani neznám. Jenom tak myslim a čekám. Sám za sebe. Duše v tělě....Je toho zase spousty. Moc pocitů, změn a myšlenek co mi proudí hlavou. Zkrátka není o čem psát. Zní to pořád stejně. Zvláštní je, že sem dokážu psát jen ve chvílích, kdy se něco děje. Něco jinýho než bych čekal. V situacích, kdy jsem sám v sobě a nebo hnětu kus modelíny v ruce...
V posledních dnech hledám oporu v Karmě. Jako vždycky když se uzavřu sám do sebe. Je to něco, nad čím spousta lidí jen mávne rukou a nebo to považuje za ubohé šarlatánství. Ale já začínám postupně přicházet k faktu, že na něčem jako Karma je tvořená celá podstata bytí. Věřím, vstřebávám, existuju...Učím se pozorovat auru lidí a doufám, že vůbec něco takového může existovat. Shluk veškerých emocí, myšlenek, představ, zkušeností i záměru, které člověk má. Je duše a tělo. Pokud existuje duše, pak tělo je pouze zhmotněním duše. Schránka na vyšší principy, která je ve své podstatě zbytečná. Reakcí mozkových buněk je také možné vykládat si duši. Pak by ale tohle celé bylo až moc zbytečné. A o čem je svět?...Možná jsem blázen. Ale i blázen má auru. A jakou barvu má ta moje? Možná je růžová, s černým lemováním. Možná je průhledná a možná prostě neexistuje...