Blondýna

Seděl jsem v baru, popíjel kávu a četl si v malé sbírce básní od Egona Bondyho. Snažil jsem se ponořit co nejhlouběji do atmosféry každého verše. Nevnímal jsem okolí zakouřeného prostoru a okolo sebe nafouknul jsem si velkou bublinu. Bylo mi fajn...Na stole popelník, propálený ubrus s vánoční tématikou, zbytky marihuanového listí a flaška co nemá obsah. Zapálil jsem si cigaretu a vychutnával si dlouhý kouř vynoucí se kolem. Proudíci kolem stěny bubliny, vytvářel zvláštní obrazce. Tolik chemických reakcí se ve mě odehrálo během té chvíle...Vedle ke stolu přisedla si dívka. Blondýna. Vlasy rovné jako právítko, splývající s rameny. Velké oči daleko od sebe. Prostor mezi nimi byl dost velký a takový prázdný. Klidně by se tam vešlo ještě jedno oko, nebo alespoň nějaká malá dírka, kterou by mohl odcházet všechen ten odpad z její hlavy. Na pravé ruce měla dva obrovské plastové náramky. Jeden růžový, druhý zlatý. Občas jsem si všiml, že jí ty náramky omezují v pohybu a nebo tíží. Zapálila si cigaretu a otevřela své malá ústa rudě zbarvená rtěnkou. Kdyby v místnosti bylo jen o pár stupňů více, možná že její make up by ji začal stékat do výstřihu. Její oči mě nenápadně skenovali. Položil jsem knížku a podíval jsem se na ní. Bublina praskla. Naše oči se setkali a ona hned ucukla pohledem. I přes ten silný make up jsem spatřil jemné zrudnutí v její tváři. Nemluvil jsem. Ona však přiliš. Stále si kroutila prstem pramínek vlasů, házela hlavou a snad za každým slovem se podívala na display svého telefonu. Dala si nohu přes nohu a přisunula si židli blíže ke mně. Měla spousty otázek. Já žádné. A tak jsem jen odpovídal. Za chvíli si začala stěžovat, že ji nikdo nepíše ani nevolá. Vzal jsem mobil, řekl si ji o číslo a napsal ji sms: "Víš kdo byl Egon Bondy?" Překvapivě mi odpověděla smskou, že ne. Asi se chtěla také vytáhnout s nějakým zajímavým jménem a tak mi napsala:"A Ty víš kdo byl Robinson Crusoe?"Ovšem to netušila, že Robinson Crusoe nebyl spisovatel, ale hrdina jednoho příběhu, který napsal Daniel Defoe. Blondýna...Pokračovali jsme dále. O literatuře se s ní moc bavit nedalo a tak se mě hned zeptala, co poslouchám. Vyjmenoval jsem ji tak 10 jmen mých oblíbených autorů a bylo vidět, že i zde je náhle v pasti. "Pro mě je punk, rock, techno, trance, metal všechno jeden styl. Všichni to jsou feťáci!" Pověděla mi a dlouze si potáhla ze své slim cigarety Petra. Zeptal jsem se ji, kdo je podle ní feťák. Neodpověděla a jen se tak připitoměle ušklíbla...V malé televizi nad barem právě dávali film "Slunce, seno, jahody". Představil jsem si tu blondýnu na dvorku jak vybírá hovna z králíkáren a sype zrní slepicím. Tohle mě rozesmálo. Když se mě zeptala, proč se směju, řekl jsem ji, co mě napadlo. Na její sněhové tváři se vytvořil bubák. Jen na chvíli. Takový dívný pohled. Nechtěl jsem ji urazit a tak jsem se omluvil a vytvořil diskuzi o tom, jaký je život na vesnici a ve městě. Bylo zajímavé pozorovat její reakce a poslouchat její názory...Všiml jsem si kluka za jejímy zády. Díval se do země a občas na mě zamířil dost znechuceným pohledem. A tak jsem radši už nic neříkal, zapálil jsem si další cigaretu a otevřel knížku. Najednou do mě ten kluk drknul a pošeptal mi: "Prosím, můžeš si odsednout??Já tady mám s tou holkou rande."...Típnul jsem cigaretu, zavřel knížku a odešel z baru.