sen versus realita

Sny se mi obvykle nezdají. Začínal jsem toho litoval, ale po posledním snu snad už ani nechci aby se mi někdy něco zdálo. Snít se dá i za bílého dne když bdím. A je to tak lepší...Poprvé jsem zažil něco, co jsem zatím pokaždé slýchaval jen z vyprávění. Možná se tomu říká noční můra, ale pro to, co jsem zažil snad ani toto označení není na správné. Kde je ta hranice mezi tím, co se vám zdá a co je skutečné? Už když jsem tu noc ulehal do postele, cítil jsem zvláštní pocit. Něco nepopsatelného. Jakoby se něco muselo stát. A mě se vůbec nechtělo spát. Převaloval jsem se z jednoho boku na druhý a oči se mi nechtěli zavřít. Ani nevím jak se mi podařilo usnout. Možná to bylo tím, že jsem si myslel, že stále bdím. Jel jsem vlakem do práce. Brzo ráno, zima, tma, mlha a já vystoupil na obvyklé opuštěné zastávce. Tmou mohl bych se přikrýt a zalést do ní jako šnek do ulity. Bylo po dešti. Na zemi rošlapaná těla žížal. Zapálil jsem si cigaretu, udělal pár kroků do tmy a všiml jsem si, že mám na sobě jen pyžamo. Vůbec mě to neudivilo. Najednou jsem si totiž uvědomil , že je to vlastně sen, který se mi zdá a já spím. Pokračoval jsem cestou podél kolejí až ke skládce. Střih. Jsem nahatý a brodím se přes dráty, plechy, trubky. Rez a špína obaluje moje nohy. Cítím vůni a zároveň mi ta vůně smrdí. Zdechliny, olej a hlína. Hrubé panelové stěny od krve. Neskutečně velký měsíc mi září nad hlavou. Jen tak můžu vidět všechen ten hnus kolem mě. Světlo odráží se v mýh očích. Potím se. Pronásleduje mě někdo, komu se chci pomstít. Nevím kdo to je, nevím proč, ale vím, že ho mám za zády. Zatímco ho hledám, mstí se on mně. Nepříčetný smích a slzy. Střih. Vzbudil jsem se. Vzbudil jsem se ze sna? Z šílené noční můry? Nedokážu rozlišit hranici mezi snem a skutečnosti. Strach mi proudí v žilách. Nedokážu to zvládnout sám. Snažím se volat o pomoc. Snažím se přivolat svou matku, ale nevydám ze sebe jedinou hlásku. Otevírám pusu a chci křičet. Nejde to. Cítím šílenou bezmoc. Vstávám z postele. Vídím své pohyby sekaně. Jakobych mrkal očima. Pořád hýbu ústy. Stále se snažim křičet ze všech sil. Beru za kliku u dveří od mého pokoje a tápu krokama do tmy. Vcházím do pokoje, kde spí má matka. Vidím její tělo na posteli jak bezvládně spí. Skláním se nad ní. Vidím třpytící se kapky potu jak stékají z mého čela. Možná to jsou i slzy. Chci ji probudit, ale nemůžu. Chci křičet. Chci se hýbat. Nemůžu nic dělat. Střih...Ležím ve své posteli v křeči a klapu pusou. Jsem spocený, nahý a deka na zemi. Vedlě mě leží zmuchlané pyžamo. Buší mi srdce...Tohle už je realita a tamto byl "jen" dost děsivý sen. Ale vážně jen? Nic takového jsem ještě nikdy nezažil. Bylo to zajímavé, ale šíleně reálné. Snad už nikdy více... Už se vám někdy zdálo ve snu, jak se probouzíte ze sna?