Chytil jsem ducha a zavřel ho do klece...Teď ho mám v pokoji a smějem se na sebe!

Divné léto. Žádné prázdniny. Práce v kombinaci s cestováním a volným časem je celkem spěch. Tak alespoň se pořád něco dějě. V Praze se začínám cítit lépe než by mohlo být zdrávo. Hlavně když tam jsem s určitými lidmi. Nebo i člověkem. Nebo jen s kýmkoliv ve mně...Minulý týden jsem byl v Divadle Archa na koncertu CocoRosie. Narvaný prostor davem lidí, čekajicích před pódie na zjevení dvou magických postav. Celkem mě začli bolet záda a tak jsem byl otrávený. To však zpestřil nečekáný "předskokan" TAZ. Vběhnul na pódium v neskutečně širokých kalhotách s rozkrokem po kolena, v neskutečně vytahaným a sepraným triku Nike, a s neskutečnou "bejskou" na hlavě. Získal si všechny svým neskutečným beatboxem, který rozjel. Nikdy bych nevěřil, že tohle může lidská huba někdy vypustit. CocoRosie zahrály v podstatě všechno na co jsem čekal a tak konečný pocit byl celkem euforický:) Hlas obou sester mě odvál někam úplně jinám. Někam do jiných krajů. Bylo to naprosto čisté...
A zítra jedu na Pohodu. Těším se za svými bratry:) Air, CSS...óóó bóóóže!!ach!!!

Pod mýmy okny na větvi stromu sedává hrdlička. Sedávala. Dnes už tam nebyla. A tak nevím co s ní je a mám strach...Kdykoliv jsem otevíral okno, vědel jsem, že tam bude. Pořád tam seděla. Ve dne i v noci. Myslím, že možná ani neuměla létat. Byla malá. Dnes poprvé tam nebyla. Mám strach, že zahynula...A nebo prostě třeba odletěla. Vyrostla a naučila se létat...
A už není moc čas sem psát...

____________________________________________________
Hit mého srdce. Skladba z mládí...A já na to našel klip!


Teď jsem si byl z okna zapálit a moje sousedka chrápe takovým způsobem, že to slyší celé sídliště skrze otevřené okno k ní do garsoniery. Do toho ticha a tmy v jednu ráno, dokonalá poezie...