se spoustou vzpomínek v mé hlavě....detaily...a obličeje...a jejich úsměvy

Také vstáváte každý den s pocitem, že zažijete něco velkého? Něco na co nikdy nezapomenete? A pak se něco stane a vy si třeba vůbec nestačíte uvědomit, že to bylo to velké co se stává jednou za pár let a že právě teď vám to utíká pod rukama. A uvědomíte si, že ty nejvzácnější chvíle jsou vlastně tak běžné. Nebo spíše mohou být běžné. A teprve když ty vzácné chvíle ztrácíte, víte, že přicházíte o hodně. A jediná možnost jak být zase šťastný by byla vrátit ten čas a zažívat znovu ty nádherné chvíle. Ale pak už byste je stejně nedokázali dostatečně ocenit, protože byste si třeba lépe uvědomily jejich cennost...A zbydou jen vzpomínky, které jsou zatraceně živé...Za pár hodin se to zlomí a mě bude jednadvacet. A stále jsem to já. Stějně naivní a stejně debilní. Stejně upřený a pořád závislý. Závislý na lidech...